A co mě Erasmus "vzal"

Pár hodin po návratu z Erasmu do Česka sme si zavolali skypem a po předešlým varování mailem a icq jsem dostala kopačky.
Celej Erasmus mě bylo pěkně a hrozně moc mě pomáhalo, že mám na koho myslet a že vím, že nekdo myslí na mě...zažívala jsem pocity štěstí, jak se mám super...a hrozně se těšila, až se zase uvidíme, kam spolu všude pojedeme...jak se obejmeme...Tohle všechno už se nikdy neuskuteční. Všechny moje pocity, že něco krásnýho mám, byla jen iluze...Ve skutečnosti nic takovýho neexistovalo:(
Na Erasmu se rozpadlo přibližně 70 % vztahů, co měli erasmáci z domova. Ten můj by se rozpad i bez Erasmu.
Když to řeknu drsně (teď sem dostala nával vzteku), celej Erasmus čekam jako debil, sem věrná, zamilovaná, strašně se těšim a totéž si myslim i o něm, protože mě to samý říká a píše celý čtyři a půl měsíce...a vono ho.no. Všechno je jinak....Jen škoda, že mě to neřek před Erasmem, mohla sem si ho užit uplně jinak a hlavně bez všeho lhaní o čekání, o těšení, o důvěře...samý kecy. Humus.